Suchokvět roční / Xeranthemum annuum L. /

                         opět nalezen na Moravě

                               obrazová příloha

    Xeranthemum annuum L. wieder in Mähren gefunden

                                      Jaroslav Čáp

  Suchokvět roční  je jediným zástupcem tohoto rodu v České  republi-

ce. Jednoletá bylina je asi 20 - 50 cm vysoká, s celokrajnými,úzkými

listy,které i s lodyhou jsou tence šedoplstnaté. Květy má světle fialo-

vé.Roste na výslunných stráních, náspech, na půdách výhřevných,vy-

sychavých, zásaditých až neutrálních. Je to rostlina s rozšířením vý-

chodomediteránně - submediteránním / Oberdorfer,1990 /,na Moravě

probíhá areálová hranice tohoto druhu. V Čechách byl pouze zavle-

čen / stejně tak v Německu /, na Moravě kdysi rostl v její J a JZ části

od  Znojma  po  Brno, u  Kobylí  a mezi Bzencem a  Rohatcem. Výskyt 

u Jihlavy byl adventivní.

  V Černé listině vymizelých taxonů květeny České a Slovenské repu-

bliky /Holub, 2000:172 / je suchokvět roční uveden v kategorii ČR A/1

– Vyhynulé taxony květeny ČR. Po tomto nálezu bude druh přeřazen

do kategorie C1 - kriticky ohrožené druhy v „Červeném seznamu“.

  Suchokvět roční byl nalezen v nevelké populaci v nově vyhlášené 

NPP Miroslavské kopce,a to na kopci zvaném „Přední Markův kopec“.

Doklad bude uložen v herbáři  BRNU.

  Fytocenologický snímek stanoviště suchokvětu:

Plocha 3×2m,skalní stěna,exp.VJV,litozem, E3: 0%, E2: 0%, E1: 25%,

E0: 0%.   27.7.2004 zapsal J.Čáp.

 Xeranthemum annuum 1, Papaver rhoeas 1, Falcaria vulgaris 1, Festuca

valesiaca 1, Elytrigia repens 1, Arenaria serpyllifolia agg. 1, Reseda lutea +,

Poa bulbosa +, Bromus tectorum +, Centaurea stoebe ssp.rhenana +, Po-

tentilla filiformis +, Artemisia campestris +, Lepidium campestre +, Festuca

rupicola +, Acinos arvensis +, Chaenorrhinum minus +, Veronica arvensis r,

Stipa capillata r, Potentilla impolita r, Hieracium echioides r,  Achillea collina r,

Medicago falcata  r,  Holosteum umbellatum r,  Erodium cicutarium r, Seseli 

osseum  r,  Sisymbrium orientale  r.         

                                           Literatura

HOLUB J., 2000 : Černá listina vymizelých taxonů květeny České republiky a 

                         Slovenské republiky. - Preslia 72:167-186. Praha.

OBERDORFER E., 1990: Pflanzensoziologische Exkursionsflora. - 6.Auflage.

                         Stuttgart:Ulmer.

                                        Zusammenfassung

  Im Jahre 2004 wurde in Südmähren / Miroslav / eine Pflanze gefun-

den,die in der Liste der ausgestorbenen Pflanzen der Tschechischen

Republik eingeschrieben ist. Die Lokalität ist ab August 2004 als Na-

turschutzgebiet erklärt.

Adresa autora:Jaroslav Čáp, AOPK ČR,střed.Brno,Lidická 25/27,657 20 Brno

      Druhý příspěvek k poznání fauny rovnokřídlých                     

                  / Orthoptera s.l. /  Malých Karpat          

           Zweiter Beitrag zur Kenntnis der Geradflügler    

            /Orthoptera s.l./ des Gebirges  Malé Karpaty         

                           František Chládek,  Jozef Lukáš

   V roce 2003 provedli autoři příspěvku další orientační inventariza-

ční průzkum rovnokřídlých na lokalitách v Malých Karpatech.Zjištěné

výsledky rozšiřují a doplňují dosud známé poznatky o fauně rovnokří-

dlých Malých Karpat.

   A / Čachtické Karpaty  -  Plešivec

   Dne 15.srpna 2003 navštívili autoři Čachtické Karpaty a věnovali se

průzkumu biotopů na lokalitě PR Plešivec v okolí vrchu Velký Pleši-

vec / 464 m n.m./, faunistický čtverec 7272. Extrémně suché a teplé

klima v r.2003 ovlivnilo také zde negativně faunu rovnokřídlých.Proto

byl proveden jen předběžný kvalitativní výzkum.Determinace byla

provedena přímo na místě, dokladový materiál nebyl sbírán. Seznam

zjištěných druhů je uveden v dalším textu.

   Ensifera.

Barbitistes constrictus  / 2 f, nový druh pro Čachtické Karpaty /, Lepto-               

phyes albovittata, Phaneroptera falcata, Meconema thalassinum, Pla-

tycleis albopunctata grisea, Metrioptera bicolor, Pholidoptera griseo-

aptera, Tettigonia viridissima, Gryllus campestris, Nemobius sylves-

tris, Oecanthus pellucens.                   

   Caelifera.

Calliptamus italicus, Euthystira brachyptera, Gomphocerippus rufus,

Oedipoda caerulescens, Euchorthippus declivus, Chorthippus aprica-

rius, Chort.biguttulus hedickei, Chort.brunneus,Chort.mollis, Chort.pa-

rallelus, Stenobothrus crassipes, Stenobothrus  lineatus.

   Na území PR Plešivec bylo dosud zjištěno 8 druhů kobylek, 3 druhy

cvrčků a 12 druhů sarančí. Celkem 23 druhů rovnokřídlých a nálezy 

dalších asi deseti druhů lze při podrobném průzkumu ještě očekávat.

   Z geomorfologického podcelku Čachtické Karpaty bylo dosud publi-

kováno celkem 32 druhů rovnokřídlých /viz Chládek, Lukáš, 2003 /.   

Nově zjištěným druhem  je kobylka Barbitistes constrictus. Další nále-

zy, zejména v jarním aspektu, jsou velmi pravděpodobné.

  B / Devínske Karpaty - Devínska Kobyla

  Menší materiál získal J.Lukáš z části Devínska Kobyla z formalino-

vých pastí a individuálním sběrem.Mimo známé druhy byl v materiálu

obsažen také nový druh pro část Devínska Kobyla. Je to kobylka

Conocephalus discolor Thunberg,1815  /syn. Conocephalus  fuscus /.

Zjištěna byla u Děvína v nivě řeky Moravy, 01.08.2003, 1f, Lukáš leg.,

Chládek det. Další exempláře pozoroval J.Lukáš také v horní části

lokality Merice. Novým druhem pro Děvínskou Kobylu je také saranče 

Aiolopus thalassinus / Fabricius,1781 /.Jeden ex. byl zjištěn v Devíně 

v nivě Moravy, 09.07.2002, 1m, Chládek leg.,det. Pravděpodobně se 

jedná o náhodný nález zalétnutého jedince. Menší  populace  tohoto

významného druhu se vyskytuje také v Dev.Nové Vsi / teste Chládek/.

Celkový počet rovnokřídlých publikovaných z Devínske Kobyly  se tak 

zvýšil na 62 druhů. Některé starší údaje ale nebyly nově potvrzeny.

                                          Literatura

CHLÁDEK  F., LUKÁŠ  J., 2002 : Příspěvek  k  poznání  fauny  rovnokřídlých  

                    /Orthoptera s.l./ NPR Devínska Kobyla a jejího nejbližšího okolí.

                    - Tetrix, Tom.I, Fasc.7 : 41-44.

CHLÁDEK  F., LUKÁŠ J., 2003 : K poznání fauny rovnokřídlých /Orthoptera

                    s.l./ Malých Karpat. - Tetrix, Tom.I, Fasc.9 : 49-51.                   

                                    Zusammenfassung

   In diesem Artikel sind neue faunistische Angaben aus dem Gebirge

Malé Karpaty / Kleine Karpaten / in der Südwestslowakei angeführt.

Adresy autorů : RNDr.František Chládek, Bratří Ćapků 12, CZ-602 00 Brno 2    

                          RNDr.Jozef Lukáš, Súťažná 16,  SK - 821 08  Bratislava

                    Příspěvek k poznání kobylky

      Isophya pienensis Maran / Ensifera, Phaneropteridae /

            Beitrag zur Kenntnis der Laubheuschrecke

   Isophya pienensis Maran / Ensifera, Phaneropteridae /

                                   František Chládek   

   Kobylka Isophya pienensis Maran,1954 byla popsána Mařanem na

základě 5 samečků a 1 samičky z Pienin / Slovensko /. K popisu no-

vého druhu ale neuveřejnil obrazovou dokumentaci /kresby,fotografie/

a problémem bylo i její systematické postavení. V seznamu evrop-

ských druhů / Heller a kol./  je uvedena  jako samostatný druh.   

   Moderní kriteria druhů rodu Isophya jsou založena i na zbarvení ži-

vých exemplářů, stridulaci aj. V červenci 2004 jsem měl možnost po-

zorovat a fotografovat 2 samečky a 1 samičku Isophya pienensis z 

klasické lokality u Č.Kláštora / Pieniny /. Fotografie významných zna-

ků / obr.1 - 8 / jsou zatím hlavní součástí tohoto příspěvku, protože

stridulaci jsem měl možnost sledovat jen částečně.

   Stridulace:zpěv samečků se skládá z jednotlivých zvuků o délce asi

300 ms a pauzy mezi nimi jsou průměrně  8-10 sec. Kratší pauzy / asi  

4 - 5 sec./ byly  registrovány, pokud byli samečci blízko samičky.

Počet stridulačních hran:  na materiálu  z  r. 1981 / Chládek leg.,coll. /

jsem zjistil v průměru asi 160 hran na stridulační žilce / vena plicata /.   

   Na základě významných morfologických znaků, zbarvení živých je-

dinců a stridulace je Isophya pienensis Maran dobrý samostatný druh.  

I.pienensis  je uváděna také z Polska, Ukrajiny a Rumunska. Její  roz-

šíření zasahuje asi i do západních Karpat.  Podobné exempláře znám

také z Moravy /okolí Brna / a problém bude nutno ještě řešit.

                                      Zusammenfassung

   In diesem Artikel sind hauptsächlich die Photographie der lebenden

Laubheuschrecke  Isophya pienensis  aus Pieniny / Červený Kláštor /

veröffentlicht und teilweise wird auch ihre Stridulation angeführt. 

Adresa autora: RNDr.František Chládek, Bratří Čapků 12, CZ - 602 00 Brno 2