TETRIX Tom II, Fasc.12
Dec.2016, Brno
Beitrag zur Kenntnis
der Gattung Ectobius in
Mähren
( Insecta, Blattoptera, Ectobiidae )
Příspěvek
k poznání rodu Ectobius na Moravě
František Chládek
Key words: Ectobius erythronotus ssp.moravicus
from Moravia is described.
Úvod
Na Moravě i v České republice
byly dosud zjištěny tři druhy rusců
z rodu
Ectobius.
Jsou to E.lapponicus,
E.sylvestris a jen na Moravě žijící E.erythro-
notus. Vzhledem
k prostředí (lesostep) ve kterém E.erythronotus
žije navrhuji
jeho české
jméno rusec lesostepní, protože jeho zbarvení je jiné než u pů-
vodně popsaného
druhu. Navíc jeho moravská populace je zde popsána jako
nová ssp. Novým
druhem zjištěným na Moravě (Brno) je Ectobius vittiventris
pro který
autor používá také nový český
název, rusec jantarový. Je to na
pod-
kladě jeho
zbarvení a stejně je pojmenován i v německé literatuře. Autor
získal 12 ex.samečků,samiček
i larev od
ing.E.Zimové z Brna-Ořešína.
Živé
i mrtvé
ex. byly nalezeny od dubna do listopadu
2016 v intervilánu, několik
i utopených
v zahradním bazénu (v suchém a horkém klimatu). Na lokalitu byl
rusec jantarový
zřejmě pasivně introdukován (2015?) a v nových podmínkách
má tendenci
k parciální synantropii. Teplé klima v posledních
letech(hlavně
v zimě)
bylo faktorem umožňujícím jeho aktuální přežití v novém prostředí.
Podrobně se problematikou
zabývá také Vidlička (2014).
Rusec lesostepní moravský (Abb.1) byl dosud nalezen na dvou lokalitách
na jižní
Moravě. Jsou to Pouzdřany (NPR Pouzdřanská step a
Kolby,Abb.2)
a Kurdějov
u Hustopečí. Je pravděpodobné,
že bude zjištěn
i na
dalších leso-
stepních lokalitách
v panonské části jižní Moravy. Žije
na okrajích
listnatých
lesů na
zemi a nízkých rostlinách (Abb.2), z rána a v podvečer samečci i na
vysokých rostlinách,
keřích a stromech. Samečci také dobře
přelétávají na
kratší vzdálenosti
do okolí..
Rusec E. erythronotus
byl zjištěn ve více zemích
J a V Evropy, ČR nejblíže
na Slovensku
(Záhorie) a v Rakousku. Na Slovensku žije plemeno nigricans
a bylo
poprvé publikováno Chládkem (1977) z Děvínských Karpat. Staršími
autory bylo
publikováno z J.aV.Slovenska
chybně jako E.balcani a Bazylu-
kem (1961) na
základě nálezu samičky (asi omylem) jako
nominátní pleme-
no od Trenčína.
Rozšíření ssp.nigricans
na Slovensku
viz Vidlička (2001).
Z Moravy
byl E.erythronotus
poprvé publikován Chládkem z Pouzdřan (19-
84) a z Kurdějova (1995). Habituelně se samečci z Moravy podobají ssp. nig-
ricans, ale významné
znaky na samčích štětech naznačují samostatné ple-
meno.Ještě před
50lety měly některé ex.samečků poslední článek štětů dlou-
hý,ale částečně
rozdělený. V současnosti je
jasně odddělený, krátký a ne špi-
čatý (Abb.8,9). Podle tvaru posledního
článku štětů samečků jsou v literatuře
rozlišována jednotlivá plemena. Podle Wl.Bazyluka (1961) jsou
to čtyři : 45
ssp.erythronotus, ssp.burri,
ssp.nigricans a ssp.ater.Později se problematikou
zabývali také
I.a M.Karamanovi (1987), kteří odlišili ssp.burri jako samostatný
druh a od něho
3 plemena.V tomto článku autor vychází
zatím z Harze (1976)
a taxonomická
situace v komplexu “E.erythronotus” bude objasněna po gene-
tickém prostudování. Samičky jsou prakticky habituelně nerozlišitelné!
Zajímavé je,že morfologické znaky samečků ssp.moravicus
jsou blízké jak
druhu E.erythronotus
(např. tvar a barva disku štítu,
tvar dorzální žlázy) tak
také E.burri
(cerky-tloušťka, zakulacená
špička posledního článku, stylus?).
Autor ale řadí
moravské ex.do druhu Ect.erythronotus a podle tvaru štětů jsou
blízké i
k ssp.ater, ale liší
se např.tvarem stylu. Významné znaky samečků
ssp. moravicus
jsou štěty (velikost a tvar posledního článku),tvar a zbarvení
štítu, tvar
dorzální žlázy a zbarvení těla (viz barevná příloha
a německý text).
Einleitung
In dem Land Morava (Mähren) waren bisher drei
Arten von Genus Ectobius
bekannt. Es sind E.lapponicus, E.sylvestris und nur in Südmähren E.erythro-
notus. Vom Jahre
2016 ist auch eine viertel Art, E. vittiventris,
aus der
Stadt
Brno bekannt.
Von dem Ect.erythronotus aus Mähren wird in diesem Artikel
eine neuer Unterart,
Ectobius erythronotus
ssp.moravicus, beschrieben.
Ectobius erythronotus moravicus ssp.nov.
Lokalität. Tschechische Republik, Morava (Mähren),
Pouzdřany,(Abb. 2).
Typenmaterial. Holotypus: Männchen, Pouzdřany, 17.06.1981, F.Q. 7065.
Paratypen:Männchen,Pouzdřany. 08.06.1966,3m; 24.05.1968,1m; 20.06.
1970, 2m;
18.06.1977,2m;17.06.1981,2m;27.05.2002,3m;24.05.2011,1m;
03.07.2016,1m. Alles
genadelt und dazu weiteres Ex. in Alkohol konserv.
Hauptmerkmale der neuer Unterart ( für Männchen ).
Diese neuer Unterart ist mit der Unterart Ect. erythronotus ssp.nigricans
sehr ähnlich. Interessante sind aber die
Cerken (Abb.5,9). Sie sind dunkel-
braune
bis schwarz,letzes (zehntes)
Glied ist sehr kleiner und
nicht konisch
aber stumpf oder rundlich beendet (Abb.8). Die Drüsengrube ist etwas
rundlich, ihre Breite gleicht
fast 1/3 der Segmentenbreite (Abb.7,9).
Körperlänge und Körperfärbung ist ähnlich wie
bei ssp.nigricans. Anzahl der
Abweichungen der Radialadern sind
auch ziemlich ähnlich wie bei
ssp.
nigricans, manchmal
aber auch grösser.
Der
Kopf ist dunkelgefärbt, aber am Vertex sind gelbe Streifen zwieschen Au-
gen.
Pronotumscheibe ist braun
oder schwarzbraun. Die Farbe
der Männ-
chenbeine ist von oben dunkelbraun
bis schwarz, von unten aber manchmal
auch gelb und gelbe
sind auch Dornen und erste
Tarsen (Abb.4,10). Die
Abdominalendtergite sind hell
gefärbt (Abb.3,5).Die Weibchen sind nur
wenig
verschiedene gegen anderen E.erythronotus ssp.und
werden noch studieren.
Hauptliteratur
Bazyluk,W.,1961:Materialien zur Kenntnis
von Blattodea der Paläarktis.
I-IV.-
Annales zoologici, 19:
417 – 435.,
Harz,K. et Kaltenbach A.,1976:
Die Orthopteren Europas
III. -The Hague.
Chládek,F.,1977: Orthopterologische Notizen
aus der Slowakei. - Articulata,
Bd.I.,5:25. 46
Chládek F.,1984:Poznámky a doplňky k seznamu švábů(Blattoptera)
a rovno-
křídlého hmyzu(Orthoptera) Československa.-Anmerkungen und Ergän -
zungen zur Namenliste von Schaben und Geradflügler
in der Tschecho-
slowakei.- Zprávy
Čs.spol.entomol. ČSAV,Praha.
20:65-68.
Chládek F.,1995:
Blattodea.Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere
Reserve of UNESCO,I.-
Folia Fac.Sci.Nat.Univ.Masarykianae
Brunensis.
Biologia
92(1995):113-115.
Karaman I.et Karaman
M.,1987: Contribution to the knowledge of the species
Complex Ectobius
Erythronotus B. 1913.- Articulata III.,1:1-5.
Vidlička L.,2001:Blattaria-šváby,Mantodea-modlivky
(Insecta:Orthopteroidea).
- Fauna Slovenska.Veda ,vyd.SAV,Bratislava.
Vidlička L.,2014:
Ectobius vittiventris
– nový šváb(Blattaria) pre faunu Sloven-
ska.- Entomofauna carpathica 2014, 26(1): 33-40.
Verfasser: RNDr.František Chládek,Bratří Čapků 12, CZ-602 00
Brno 2.
E-mail: f.chladek(at)seznam.cz
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
TETRIX Tom II, Fasc.12 Dec.2016, Brno
V České republice dosud neznámý druh houby,
Chlorociboria aeruginella, byl nalezen na Moravě
(Fungi,Ascomycota,Leotiomycetes,Helotiales)
Chlorociboria aeruginella,eine bisher in der Tschechischen
Republik unbekannte Art, in Mähren gefunden
Jaroslav Čáp
Keywords: Czech Republic, Morava, Fungi,
Ascomycota, Chlorociboria
Na Českomoravské vysočině byl nalezen druh Chlorociboria aeruginella.
Dosud nebyla tato vřeckovýtrusá houba z České republiky
uváděná.
Při mykologickém průzkumu Perštejnskobystřicka (oblast severního Horác-
ka,Českomoravská vysočina) prováděného autorem a jeho manželkou od
r.1982
dosud bylo zaznamenáno přes 1220 taxonů hub (např.Čáp
et Čápová
2016).
Mezi nimi je celá řada (téměř tři desítky) v České republice dosud
nesbíraných
či nerozeznaných druhů, především ze skupiny vřeckovýtrusých
hub
(askomycetů).Tyto nálezy jsou postupně publikované v
odborné literatuře
(např.Čáp 2013,2016).Předložený
článek přináší informace o nálezu inoper-
kulátního
askomycetu Chlorociboria aeruginella (zelenitka
nazelenalá).
Rod Chlorociboria
je charakterizován rozptýleným modrozeleným extracelu-
lárním pigmentem,který barví i odumřelé pletivo hostitele modrozeleně.Tkáň
vnějšího
excipula je složená z hyf postavených téměř kolmo k
povrchu. 47
Druh Chlorociboria
aeruginella (Karst.)
Dennis ex Ramam.,Korf et Batra
(syn.:
Dasyscyphus aeruginellus
/P.Karst./ Korf et J.R.Dixon) má apothecia
asi
1mm v průměru,jsou krátce stopkatá,ploše miskovitá,sytě
modrozelená,
na
okraji (margu) jemně chloupkatá.
Vřecka jsou 46-56 μm dlouhá (typová polo-
žka z
Finska),mohou být až 75 μm dlouhá (Kriegelsteiner 2002).Pór vřecek je
neamyloidní
nebo jen velmi slabě se zbarvující do modra v Lugolově
roztoku.
Hostitelem
této houby jsou odumřelé lodyhy bylin. V literatuře je uváděna té-
měř
výhradně na tužebníku Filipendula ulmaria (např.Kriegelsteiner
2002,
Dennis
1978), nález od Věžné je z vrbiny Lysimachia
vulgaris. Jeden nepub-
likovaný
nález na listí byl zveřejněn na internetovém fóru (H.O.Baral, www.
ascofrance
). Viz Foto 1 a Foto 2 na zadní straně obálky.
Lokalita: 67. Českomoravská vysočina, 6563,
Věžná na Moravě,údolí Ned-
vědičky,opuštěná louka zarůstající nálety stromů s drobným potůčkem,200 m
sz.od železniční zastávky Věžná, 430 m n.m.,na mrtvých lodyhách Lysima-
chia vulgaris ležících ve vlhku, 30.9.2016, leg.Čápová
J.,det.Čáp J.,herb .BR-
NM
(Musei Moraviae,Brno) a herb.J.Čáp.
Velmi podobný druh je Chlorocibora
aeruginosa Seaver ex Ramam.,Korf et
Batra.
Liší se růstem na dřevě (buk), vřecka jsou 88 - 115 μm
dlouhá, jejich
pór
je silně amyloidní,apothecia
mohou dosahovat až 4 mm v průměru a má
rovněž
větší výtrusy (viz
Krieglsteiner 2002).
Rovněž Chlorociboria aeruginascens (Nyl.)
Kanouse ex Ramam., Korf et
Batra
roste na dřevě listnáčů; tento druh je z České republiky známý.
Zusammenfassung
Eine bisher aus der Tschechischen Republik nicht bekannte Askomyceten-
Art,
Chlorociboria aeruginella,
wurde in Mähren (Věžná na
Moravě) entdeckt.
Der
Schlauchpilz wächst meist auf zweikeimblättrigen
krautigen Pflanzen.
Literatura
Čáp
J.,(2013): Vybrané askomycety z nálezů v roce 2012 ze severního Horácka (Mora-
va) - Mykologické
listy, 124: 7-15.
Čáp J.,(2016):
Finds of selected ascomycetes in western Moravia (Czech Republic) in
2013.- Acta Musei Moravie,
Scient.biol.(Brno) 101(2): 85-92.
ČápJ. et
Čápová J. (2016): Přehled mykologických nálezů z oblasti Pernštejnskobyst-
řicka,
průběžná zpráva za období 1982-2015.- Ms.,depon.Mykol.odd. Mor.muzea
Brno et Městské muzeum Bystřice nad
Pernštejnem.
Denis
R.W.G. (1978): British Ascomyceten. Vaduz.
Krieglsteiner L. (2002): Pilze im westfälisch-hessischen Grenzgebiet
II: Die Grünspan-
becherlinge
Chlorociboria aeruginella und Chlorociboria aeruginosa.
- Boletus
24, 2: 89-95.
Adresa
autora: Jaroslav Čáp, Kšírova 182, CZ-
619 00 Brno 19.
E-mail : capovi (at)
email.cz
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sdělení redakce: Tetrix II,Fasc.12
ukončuje druhý svazek časopisu Tetrix,
na který naváže
třetí svazek, Tetrix III, Fasc.1.
--------------
48