TETRIX                       Tom II, Fasc.12                     Dec.2016, Brno

         

     Beitrag zur Kenntnis der Gattung Ectobius in Mähren

                   ( Insecta, Blattoptera, Ectobiidae )

          Příspěvek k poznání rodu Ectobius na Moravě

 

                                          obrazová příloha

                       

 

                                  František Chládek   

 

  Key words: Ectobius erythronotus ssp.moravicus from Moravia is described.

                                       

                                           Úvod  

    Na  Moravě i v České republice byly dosud zjištěny  tři druhy rusců z rodu

Ectobius.  Jsou to E.lapponicus, E.sylvestris a jen na Moravě žijící  E.erythro-

notus. Vzhledem k prostředí (lesostep) ve kterém E.erythronotus žije navrhuji

jeho české jméno rusec lesostepní, protože jeho zbarvení je jiné než u -

vodně popsaného druhu. Navíc jeho moravská populace je zde popsána jako

nová ssp. Novým druhem zjištěným na Moravě (Brno) je Ectobius vittiventris  

pro který autor používá také nový český název, rusec jantarový. Je to na pod-

kladě jeho zbarvení a stejně je pojmenován i v německé literatuře. Autor

získal 12 ex.samečků,samiček i larev od ing.E.Zimové z Brna-Ořešína. Živé

i mrtvé ex. byly nalezeny od dubna do listopadu 2016 v intervilánu, několik

i utopených v zahradním bazénu (v suchém a horkém klimatu). Na lokalitu byl

rusec jantarový zřejmě pasivně introdukován (2015?) a v nových podmínkách

tendenci k parciální synantropii. Teplé klima v posledních letech(hlavně

v zimě) bylo faktorem umožňujícím jeho aktuální přežití v novém prostředí.

Podrobně se problematikou zabývá také Vidlička (2014).

   Rusec lesostepní moravský (Abb.1) byl dosud nalezen na dvou lokalitách

na jižní Moravě. Jsou to Pouzdřany (NPR Pouzdřanská step a Kolby,Abb.2)

a Kurdějov u Hustopečí. Je pravděpodobné, že bude zjištěn i na dalších leso-

stepních lokalitách v panonské části jižní Moravy. Žije na okrajích listnatých

lesů na zemi a nízkých rostlinách (Abb.2), z rána a v podvečer samečci i na

vysokých rostlinách, keřích a stromech. Samečci také dobře přelétávají na

kratší vzdálenosti do okolí..

   Rusec E. erythronotus byl zjištěn ve více zemích J a V Evropy, ČR nejblíže

na Slovensku (Záhorie) a v Rakousku. Na Slovensku žije plemeno nigricans

a bylo poprvé publikováno Chládkem (1977) z Děvínských Karpat. Staršími

autory bylo publikováno z J.aV.Slovenska chybně jako E.balcani a Bazylu-

kem (1961) na základě nálezu  samičky (asi omylem) jako nominátní pleme-

no od Trenčína. Rozšíření ssp.nigricans na Slovensku viz Vidlička (2001).

   Z  Moravy byl  E.erythronotus poprvé publikován Chládkem z Pouzdřan (19-

84) a z Kurdějova (1995). Habituelně se samečci z Moravy podobají ssp. nig-

ricans, ale významné znaky na samčích štětech naznačují samostatné  ple-

meno.Ještě před 50lety měly některé ex.samečků poslední článek štětů dlou-

hý,ale částečně rozdělený. V současnosti je jasně odddělený, krátký a ne špi-

čatý (Abb.8,9). Podle tvaru posledního článku štětů samečků  jsou v literatuře

rozlišována  jednotlivá  plemena. Podle Wl.Bazyluka (1961)  jsou to čtyři :                    45                                                                                                                                     

ssp.erythronotus, ssp.burri, ssp.nigricans a ssp.ater.Později se problematikou

zabývali také I.a M.Karamanovi (1987), kteří odlišili ssp.burri jako samostatný

druh a od něho 3 plemena.V tomto článku autor vychází zatím z Harze (1976)

a taxonomická situace v komplexuE.erythronotusbude objasněna po gene-

tickém prostudování.  Samičky jsou prakticky habituelně nerozlišitelné!

   Zajímavé je,že morfologické znaky samečků ssp.moravicus jsou blízké jak

druhu E.erythronotus (např. tvar a barva disku štítu, tvar dorzální žlázy) tak

také E.burri (cerky-tloušťka, zakulacená špička posledního článku, stylus?).

Autor ale řadí moravské ex.do druhu Ect.erythronotus a podle tvaru štětů jsou

blízké i k ssp.ater, ale liší se např.tvarem stylu. Významné znaky samečků

ssp. moravicus jsou štěty (velikost a tvar posledního článku),tvar a zbarvení

štítu, tvar dorzální žlázy a zbarvení těla (viz barevná příloha a německý text).

 

                                                    Einleitung

  In dem Land Morava (Mähren) waren bisher drei Arten von Genus Ectobius

bekannt. Es sind E.lapponicus, E.sylvestris  und nur in Südmähren E.erythro-

notus. Vom Jahre 2016 ist auch eine viertel Art,  E. vittiventris,  aus der Stadt

Brno bekannt. Von dem Ect.erythronotus  aus Mähren wird in diesem  Artikel

eine neuer Unterart, Ectobius erythronotus ssp.moravicus, beschrieben.

 

                         Ectobius erythronotus moravicus ssp.nov.

Lokalität. Tschechische Republik, Morava (Mähren), Pouzdřany,(Abb. 2).

Typenmaterial. Holotypus: Männchen, Pouzdřany, 17.06.1981, F.Q. 7065.  

      Paratypen:Männchen,Pouzdřany. 08.06.1966,3m; 24.05.1968,1m; 20.06.

      1970, 2m; 18.06.1977,2m;17.06.1981,2m;27.05.2002,3m;24.05.2011,1m;

       03.07.2016,1m. Alles genadelt und dazu weiteres Ex. in Alkohol konserv.

Hauptmerkmale der neuer Unterart ( für Männchen ).

   Diese neuer Unterart ist  mit  der Unterart  Ect. erythronotus  ssp.nigricans 

sehr ähnlich. Interessante sind aber die Cerken (Abb.5,9). Sie sind dunkel-

braune bis schwarz,letzes (zehntes) Glied ist sehr kleiner und nicht konisch

aber stumpf oder rundlich beendet (Abb.8). Die Drüsengrube ist etwas

rundlich, ihre Breite gleicht fast 1/3 der Segmentenbreite (Abb.7,9).

Körperlänge und Körperfärbung ist ähnlich wie bei ssp.nigricans. Anzahl der

Abweichungen der Radialadern sind auch ziemlich ähnlich wie bei ssp.

nigricans, manchmal  aber auch grösser.

Der Kopf ist dunkelgefärbt, aber am Vertex sind gelbe Streifen zwieschen Au-

gen. Pronotumscheibe ist braun oder schwarzbraun. Die Farbe der Männ-

chenbeine ist von oben dunkelbraun bis schwarz, von unten aber manchmal

auch gelb und gelbe sind auch Dornen und erste Tarsen (Abb.4,10). Die

Abdominalendtergite sind hell gefärbt (Abb.3,5).Die Weibchen sind nur wenig

verschiedene gegen anderen E.erythronotus ssp.und werden noch studieren.

                                                   Hauptliteratur

Bazyluk,W.,1961:Materialien zur Kenntnis von Blattodea der Paläarktis. I-IV.-

      Annales zoologici, 19: 417 – 435.,

Harz,K. et Kaltenbach A.,1976: Die Orthopteren Europas III. -The Hague.

Chládek,F.,1977: Orthopterologische Notizen aus der Slowakei. - Articulata,   

                                                                                                      Bd.I.,5:25.                          46

 

Chládek F.,1984:Poznámky a doplňky k seznamu švábů(Blattoptera) a rovno-

       křídlého hmyzu(Orthoptera) Československa.-Anmerkungen und Ergän -

       zungen zur Namenliste von Schaben und Geradflügler in der Tschecho-

       slowakei.- Zprávy Čs.spol.entomol. ČSAV,Praha. 20:65-68.

Chládek F.,1995: Blattodea.Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere

      Reserve of UNESCO,I.- Folia Fac.Sci.Nat.Univ.Masarykianae Brunensis.

      Biologia 92(1995):113-115.

Karaman I.et Karaman M.,1987: Contribution to the knowledge of the species

      Complex Ectobius Erythronotus B. 1913.- Articulata III.,1:1-5.

Vidlička L.,2001:Blattaria-šváby,Mantodea-modlivky (Insecta:Orthopteroidea).

      - Fauna Slovenska.Veda ,vyd.SAV,Bratislava.

Vidlička L.,2014: Ectobius vittiventrisnový šváb(Blattaria) pre faunu Sloven-

      ska.- Entomofauna carpathica 2014, 26(1): 33-40.      

 

Verfasser: RNDr.František Chládek,Bratří Čapků 12, CZ-602 00 Brno 2.

                                                                        E-mail: f.chladek(at)seznam.cz

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

TETRIX                         Tom II, Fasc.12                   Dec.2016, Brno

 

 

          V České republice dosud neznámý druh houby,

        Chlorociboria  aeruginella, byl nalezen na Moravě

             (Fungi,Ascomycota,Leotiomycetes,Helotiales)

Chlorociboria aeruginella,eine bisher in der Tschechischen 

           Republik unbekannte Art, in Mähren gefunden

 

                                        Jaroslav Čáp

   

     Keywords: Czech Republic, Morava, Fungi, Ascomycota, Chlorociboria

 

   Na Českomoravské vysočině byl nalezen druh Chlorociboria aeruginella.

Dosud nebyla tato vřeckovýtrusá houba z České republiky uváděná.

   Při mykologickém průzkumu Perštejnskobystřicka (oblast severního Horác-

ka,Českomoravská vysočina) prováděného autorem a jeho manželkou od

r.1982 dosud bylo zaznamenáno přes 1220 taxonů hub (např.Čáp et Čápová

2016). Mezi nimi je celá řada (téměř tři desítky) v České republice dosud

nesbíraných či nerozeznaných druhů, především ze skupiny vřeckovýtrusých

hub (askomycetů).Tyto nálezy jsou postupně publikované v odborné literatuře

(např.Čáp 2013,2016).Předložený článek přináší informace o nálezu inoper-

kulátního askomycetu Chlorociboria aeruginella (zelenitka nazelenalá).

   Rod Chlorociboria je charakterizován rozptýleným modrozeleným extracelu-

lárním pigmentem,který barví i odumřelé pletivo hostitele modrozeleně.Tkáň

vnějšího excipula je složená z hyf postavených téměř kolmo k povrchu.                          47

   Druh Chlorociboria aeruginella (Karst.) Dennis ex Ramam.,Korf et Batra

(syn.: Dasyscyphus aeruginellus /P.Karst./ Korf et J.R.Dixon) má apothecia

asi 1mm v průměru,jsou krátce stopkatá,ploše miskovitá,sytě modrozelená,

na okraji (margu)  jemně chloupkatá. Vřecka jsou 46-56 μm dlouhá (typová polo-

žka z Finska),mohou být až 75 μm dlouhá (Kriegelsteiner 2002).Pór vřecek je

neamyloidní nebo jen velmi slabě se zbarvující do modra v Lugolově roztoku. 

Hostitelem této houby jsou odumřelé lodyhy bylin. V literatuře je uváděna té-

měř výhradně na tužebníku Filipendula ulmaria (např.Kriegelsteiner 2002,

Dennis 1978), nález od Věžné je z vrbiny Lysimachia vulgaris. Jeden nepub-

likovaný nález na listí byl zveřejněn na internetovém fóru (H.O.Baral, www.

ascofrance ). Viz Foto 1 a Foto 2 na zadní straně obálky.

   Lokalita: 67. Českomoravská vysočina, 6563, Věžná na Moravě,údolí Ned-

vědičky,opuštěná louka zarůstající nálety stromů s drobným potůčkem,200 m

sz.od železniční zastávky Věžná, 430 m n.m.,na mrtvých lodyhách Lysima-

chia vulgaris ležících ve vlhku, 30.9.2016, leg.Čápová J.,det.Čáp J.,herb .BR-

NM (Musei Moraviae,Brno) a herb.J.Čáp.

   Velmi podobný druh je Chlorocibora aeruginosa Seaver ex Ramam.,Korf et

Batra. Liší se růstem na dřevě (buk), vřecka jsou 88 - 115 μm dlouhá, jejich

pór je silně amyloidní,apothecia mohou dosahovat až 4 mm v průměru a má

rovněž větší výtrusy  (viz Krieglsteiner 2002).

   Rovněž Chlorociboria  aeruginascens (Nyl.) Kanouse ex Ramam., Korf et

Batra roste na dřevě listnáčů; tento druh je z České republiky známý.

 

                                              Zusammenfassung

   Eine bisher aus der Tschechischen Republik nicht bekannte Askomyceten-

Art, Chlorociboria aeruginella, wurde in Mähren (Věžná na Moravě) entdeckt.

Der Schlauchpilz wächst meist auf zweikeimblättrigen krautigen Pflanzen.

 

                                                    Literatura

Čáp J.,(2013): Vybrané askomycety z nálezů v roce 2012 ze severního Horácka (Mora-

          va) - Mykologické listy, 124: 7-15.

Čáp J.,(2016): Finds of selected ascomycetes in western Moravia (Czech Republic) in

          2013.- Acta Musei Moravie, Scient.biol.(Brno) 101(2): 85-92.

ČápJ. et Čápová J. (2016): Přehled mykologických nálezů z oblasti Pernštejnskobyst-

          řicka, průběžná zpráva za období 1982-2015.- Ms.,depon.Mykol.odd. Mor.muzea

          Brno et Městské muzeum Bystřice nad Pernštejnem.

Denis R.W.G. (1978): British Ascomyceten. Vaduz.

Krieglsteiner L. (2002): Pilze im westfälisch-hessischen Grenzgebiet II: Die Grünspan-

          becherlinge Chlorociboria aeruginella und Chlorociboria aeruginosa.

          - Boletus 24, 2: 89-95.

 

Adresa autora: Jaroslav Čáp, Kšírova 182, CZ- 619 00 Brno 19.

                                                                    E-mail : capovi (at) email.cz

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Sdělení redakce: Tetrix II,Fasc.12 ukončuje druhý svazek časopisu Tetrix, 

                           na který naváže třetí svazek, Tetrix III, Fasc.1.

                                              --------------                                                                                 48